Vyberte rok: 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 nebo akci: Tábor 2007
Na začátku prázdnin jsme se loučili Pavlou a v září nás opustila i Pavlínka – naše obětavá (nejen) grafička. Děkujeme jí za ochotu, s jakou se podílela na naší činnosti a přejeme jí, aby si studia v Německu řádně užila:-)
Publikováno: 29.9.2010
V neděli 14. března bylo uvedeno na trh cédéčko „Ježíšův příběh“ (folk-rockové pašije Martina Pachnera), které jsme vydali. Jedná se o netradiční zpracování známé látky (očima Ježíše Krista), které by nemělo uniknout Vaší pozornosti. Standardní prodejní cena CD činí 199,- Kč, nicméně u nás na DCM je k mání o padesát korun levněji – tedy jen za 149,- Kč (koupí CD přispějete také na činnost DCM). CD je také možné zakoupit v karmelitánském knihkupectví ve Františkánské ulici v Plzni.
Publikováno: 10.4.2010
Za pouhých 150,- Kč nabízíme knihu dokumentující život mládeže v celé České republice (i v naší diecézi). Jedná se o českou kopii výtisku, který obdržel papež na závěr mše ve Staré Boleslavi od našeho:-) zástupce. Kniha je vázaná, barevná a může posloužit i jako pěkný vánoční dárek. Fotokniha je k mání u nás na DCM nebo v karmelitánském knihkupectví ve Františkánské ulici v Plzni.
Publikováno: 12.1.2010
Obnovené prostory stodské fary mohou posloužit k různým víkendovým, prázdninovým a dalším setkáním pro vaše (farní) společenství – věk není podmínkou. Kapacita je cca 25 lidí (vejde se ale i více při menším pohodlí). Bližší informace vám podáme na DCM.
Dne třetího července vyrazila sedmnáctičlená členná skupina pod vedením polského kněze, dobrodruha a cestovatele Kryštofa směr Bělorusko. Někteří zkušení vodáci jeli asi už po sedmé, jiní viděli loď poprvé, nicméně nadšení a dobrá nálada panovaly u všech. A troufám si říct, že neopadly ani po zdolání běloruských řek. Ale pěkně popořádku: Průjezd Polskem jsme využili k pěšímu výstupu na vrch Čantoryje v Beskydách a předzásobení se proviantem – dostali jsme sponzorské dary v podobě konzerv, uzenin, byli jsme pozváni na luxusní oběd, navštívili pekárnu, kde nás mimo jiné čekala ochutnávka zmrzliny… A pak už směr Krakow, starobylé polské město s katedrálou na Wawelu, kde je mezi polskými velikány pohřben i bývalý prezident Lech Kaczynski.
Další zastávkou bylo město Varšava, které muselo být po válce zcela renovováno. Ve zdejším semináři byli pohostinní, ostatně jako všude, kam naše „grupka z Čech“ přišla. Ve Varšavě jsme navštívili hrob nedávno blahořečeného kněze Jerzego Popieluszko, prohlédli si Chopinovo muzeum a muzeum Varšavského povstání, kde nás sympatický průvodce poinformoval o událostech roku 1944. Večer jsme se setkali s druhou polovinou naší výpravy – s Poláky, kteří už v minulých letech s plzeňským DCM na vodě byli.
Další den ráno jsme s přívěsem s kajaky překročili polsko-běloruskou hranici. Celkem rychle a bez úplatků. Už tady jsme se mohli seznámit s tureckými záchody a bankovkami s nekonečným počtem nul (7,- Kč=1000 rublů).
A desátého července jsme konečně vypluli!!! Celou dobu krásně svítilo sluníčko, řeka tekla docela rychle krásnou běloruskou přírodou. Občas jsme se zastavili v nějaké vesničce, kde jsme načerpali vodu ze studně, nakoupili ve skromném obchůdku, někteří si vyměnili mailovou adresu s místními obyvateli;-).
Třetí den jsme měli před sebou nejnáročnější trasu – ujeli jsme 50 km, po cestě nás okusovali hovádi, ale večer nás čekala odměna – sauna. Navíc nás domorodci nás pohostili rybí polévkou a samohonkou vypálenou z chleba.
Jedním z nejkrásnějších zážitků pro nás byla „baňa turistična“, kterou nám náš obětavý běloruský průvodce Saša dvakrát vlastnoručně postavil. Jedná se o jakýsi stan, který se naplní rozžhavenými kameny a posléze i lidmi – kameny se polévají vodou a lidé šlehají březovými větvičkami. Celá procedura se prokládá zchlazením se v řece – po dni plném pádlování úžasný relax! Každé ráno jsme sloužili mši svatou. Večer jsme pak rozdělali oheň, u kterého jsme se všichni sešli, hráli na kytaru a zpívali české i polské písničky, běloruské hry, vyprávěli si zážitky z lodí a navzájem se učili polsky a česky.
Co dodat? Snad už jen to, že jsme se s děvčaty shodly na tom, že není nad české muže:-). Večer co večer se vydávali s pilou a sekerou pro dřevo, abychom měli oheň. Vrhali se do řeky pro lodě, které chtěly uplavat. Fotili krásné fotky, hráli na kytaru, byla s nimi neustále legrace a přitom všem i o sebe dbali (např. si poctivě čistili zuby...:-)). A poslední poznatek? Kryštof je jenom jeden! A my mu tímto za uspořádání akce „Bělorusko 2010“ děkujeme!!!
Publikováno: 26.8.2010
Strnulý a mrtvý západ republiky? Pochmurná a uzavřená povaha Západočechů? Tohle tvrzení zde bylo jednou pro vždy zadupáno do země. I když by si nepoučený mohl myslet, že křížová cesta je stará a milionkrát zopakovaná modlitba, kterou už dnes praktikují jen nemoderní katolíci, ve zdech nádherné katedrály ožila, zněla zde slova lásky a naděje, naděje zmrtvýchvstání. Doprovázení Krista neztratilo na vážnosti a důstojnosti, ale bylo co nejvíce přiblíženo těm, pro které byla křížová cesta určena především – tedy mladým. Každé zastavení si připravila jedna farnost, a tak se stal celek odrazem celé diecéze, v jejích zvláštnostech a rozmanitostech. Ale protože si pořadatelé (zřejmě vedeni Duchem svatým) uvědomovali, že člověk není jen duše, zajistili i přespání, večeři a další den, musím říct, i výborný gulášek.
Druhý den ráno jasné a čisté linie salesiánského kostela rozpohybovaly živé tóny profesionálně hrající kapely Quo vadis, která zdobila i samotné gró – mši svatou celebrovanou naším milým panem biskupem. Nuda nebyla ani v mezičasech. Marek Orko Vácha nás povzbudil svou přednáškou a vedoucí workshopů se nám postarali o krásné zážitky jak estetické, tak i vzdělávací a naučné.
Děkujeme pořadatelům a účinkujícím a už se těšíme na další setkání!
Publikováno: 23.4.2010
Letos přináším dojmy ze setkání s biskupem z pohledu animátora. Křížová cesta byla prostě jiná. Už jenom tím, že jsme byli v katedrále, za což jsem tedy z velké části ráda, protože jsem s sebou neměla pláštěnku... Myšlenkami jsem byla někde úplně jinde, ale alespoň jsem se snažila hezky ,,zahrát“ naše zastavení, a dokonce se mi i líbila moje role, i když jsem ji zprvu odmítala. Pak se mi mimo jiné líbil chorální zpěv – vím, jak to má vypadat.
Moc jsem se nevyspala, stejně poslední dobou moc spát nemůžu. Snídaně, plno příprav venku „v tý hrozný kose“. Byla jsem promrzlá tak, že mi bylo teplo až na mši. Ale cosi je zvláštní – nevadí mi to, nenadávám na to, proč?
Přednáška ale byla super, něco jsem si ověřila, něco jsem pochopila a mám se k čemu vracet. Další věc, která stojí za zmínku, kromě naší reklamy:-), je workshop. Ujasnila jsem si jednu věc – nesnažit se víc, než je třeba – zasvěceným to dojde a těm nezasvěceným to můžu říct, pokud to budou chtít vědět.
Mše? Užila jsem nejvíc druhé čtení, protože jsem ho četla. A jsem za to velmi ráda. Byl to zážitek na třetí:-). Jsem vděčná...
Ve dnech 24. - 28. března se v Rocca di Papa (25 km od Říma) uskutečnilo již 10. Mezinárodní fórum mládeže, pořádané papežskou radou pro laiky. Hlavním tématem setkání bylo Povolání k lásce. K tomuto tématu se vztahovaly každodenní přednášky, panelové diskuze, ale i osobní svědectví. Jednacími jazyky byly angličtina, italština, francouzština a španělština. Tak jsme tedy byli rozděleni do jazykových skupinek, ve kterých jsme diskutovali na témata přednášek a přibližovali si navzájem naše země. Setkání se účastnilo 250 mladých lidí z 82 zemí světa a to vždy dva delegáti za každou zemi a počet doplnili členové četných mezinárodních katolických organizací. To, že jsme byli vybráni právě my, já za plzeňskou diecézi a Martin Hájíček za arcidiecézi olomouckou, nás oba překvapilo a moc potěšilo. Děkujeme za tuto příležitost, za všechno, co nám setkání do života přineslo. Fórum se zpravidla koná rok před celosvětovým setkáním mládeže se Svatým otcem. Tedy ani tento rok tomu nebylo jinak. Během zahájení fóra nám byl přetlumočen dopis od Svatého otce, ve kterém srdečně zval všechny mladé na příští rok na setkání do Madridu.
Protože jsme chtěli s Martinem sdílet naše zážitky se všemi (nejen se mladými), přiblížit atmosféru setkání, ale hlavně předat dál poselství opravdové lásky, překládali jsme naše poznámky z přednášek a umístili je na internet. Třeba vás k přečtení přivedou témata: Pravda a krása lásky, Život jako povolání, Sexualita jako dar Boží, Žít sexualitu podle Božího plánu, Důsledky sexuální revoluce, ideologie gendru, Příprava na manželství, Manželství jako cesta svatosti…budeme oba moc rádi:-) www.vkhbrno.signaly.cz
Setkání pro nás všechny znamenalo velkou Boží milost, prohloubení víry a lásky. Dar, že se všichni můžeme více přiblížit k poznání Boha, jeho lásky k nám a k poznání opravdové lásky v manželství a ve vztahu k druhým.
Hovořit s mladými z celého světa, předávat si osobní zkušenosti s Boží láskou, vidět jak pestrý je náš svět a že Bůh je přítomen v každém jeho koutě, byl velký zážitek. Bylo úžasné, když jste se během oběda usadili ke stolu, naproti vám byl „Chad“, po pravici jste měli „New York“ a po levici „Filipíny“, přiučili jste se užitečná filipínská slovíčka (mně třeba zaujalo: I am going down se tedy filipínsky řekne Bababa:-), tak jsem jim tedy hned na oplátku přiblížila, jak se řekne u nás grandmother. U večeře jste se zase dozvěděli od Henryho z džungle (pak už jsme mu neřekli jinak než Mauglí), jak se pěstuje rýže kdesi v Barmě (to byl velký zážitek:-)), či vedle vás naslouchat, jak se žije na Pobřeží Slonoviny. Obtížnější už bylo přepínat tak rychle angličtinu s francouzštinou, proto bylo někdy i velmi milé posadit se společně ke stolu s Jurajem a Slávkou ze Slovenska:-). Do Říma jsme se z našeho sídla v horách u překrásného jezera ale také vypravili a to hned dvakrát. Odjezd byl perfektně organizován, tak aby se nikdo neztratil, protože přeci jen při takovém počtu... Pro usnadnění byly autobusy rozděleny podle jazyků. A já, co můžu hovořit za náš přesun do Říma ve frankofonním autobuse, lepší „jízdu“ jsem ještě nezažila:-). Zpívaly se africké písně, hlasitě se tleskalo, ukazovalo, v uličce se kroutilo a tančilo… ať žije Afrika:-)! To bylo ve čtvrtek, v Římě už se shromažďovala mládež z celé Itálie, se kterou se měl Svatý Otec večer na Svatopetrském náměstí setkat. Ještě byl ale čas na prohlídku baziliky sv. Petra. Pro mě jednoznačně monumentálnost, nádhera. Když jste v Římě poprvé, uchvátí vás to. Ale, co na mě zapůsobilo nejvíce, bylo stát přímo na místě, kde byl sv. Petr ukřižován, vidět jeho hrob a hroby ostatních papežů, uvědomovat si tu návaznost od Kristových slov: „Petře, miluješ mě? Tak pas mé beránky!“ na místě pravdy, v kterou věříte. Obrovský duchovní prožitek – přála bych ho každému z vás. A naše druhá návštěva Říma se uskutečnila na Květnou neděli, kdy byla slavná mše svatá se Svatým otcem zároveň vyvrcholením a zakončením fóra a oslavou 25. Světového dne mládeže a opět hlubokým duchovním prožitkem pro nás všechny.
Na závěr bychom vám rádi napsali, co nás nejvíce oslovilo, co nám setkání přineslo. Krásná přátelství, velké duchovní prožitky, vnímání naší rozdílnosti a pestrosti církve, ale všechny naše cesty vedoucí ke stejnému cíly, ke Kristu. Že všichni jdeme za Kristem, za jeho láskou, ke které nás povolal. A i když světem otřásají důsledky sexuální revoluce, ideologie gendru, žijeme ve světě, ve kterém chybí mladým lidem osobností formace a svobodné rozhodování, zapojení rozumového uvažování, že jednají často spontánně a pod emocemi a tudíž nesvobodně, je zde spousta mladých lidí, kteří poznali správnou životní cestu. To, že jsme silní, že pozitivně hledíme na manželství, věříme v lásku v manželství na celý život. Že opravdová Boží láska je mezi námi nošena a předávána dál, že dnešní mladí lidé umějí a chtějí zcela důvěřovat Kristu, naslouchat jeho radám a čerpat z Jeho štědré náruče. Čerpat opravdovou krásu lásky, krásu daru lidské sexuality a daru povolání k manželství. Jsou ochotni a chtějí za pravdu lásky bojovat, učit se v ní růst, vzdělávat se, utvářet své dosavadní názory a předávat krásu opravdové lásky těm, kteří ještě neměli tu možnost se s ní setkat. To bylo určitě pro nás všechny největším vzájemným povzbuzením a přínosem.
Zúčastnili jsme se partnerských kurzů pod záštitou DCM a Centra pro rodinu v Plzni. Tyto kurzy se konaly v naší diecézi vůbec poprvé a chtěli bychom tímto poděkovat organizátorům za odvahu se tohoto tématu vůbec zhostit. Účast párů nebyla nikterak závratná, což ovšem na kvalitě připraveného programu pranic neubralo. Nízký počet účastníků kurzu umožnil rychlé navození přátelské atmosféry a aktivní zapojení jednotlivců do živých diskuzí. Celý kurz se nesl v dobré náladě a o humorné okamžiky nebyla nouze.
Kurz nám jako čerstvě zasnoubené dvojici poskytl hned několik příležitostí. Příležitost ověřit si, jak dobře se navzájem známe a co od sebe očekáváme, příležitost připomenout si, co vše si do vztahu přinášíme a co nesmíme opomíjet ve vzájemné komunikaci a každodenním životě, a především příležitost sdílet své zkušenosti, pohledy a přístupy jak s páry ve stejné situaci, tak s na slovo vzatými odborníky. A v neposlední řadě nám též kurz přinesl příležitost společně se pomodlit a dobře se najíst.
Oba víkendy jsme si moc užili a doporučili bychom tento kurz všem dvojicím, které to spolu myslí aspoň trochu vážně.
Po loňském velmi vydařeném setkání animátorů plzeňské diecéze měl i letošní „Animator meeting point“ velký potenciál stát se prostorem pro setkání všech, kdo pracují v naší diecézi s mládeží. Na plzeňské DCM dorazili hosté, kteří mají k pastorací mládeže skutečně co říct. P. Jenda Balík nabídnul své bohaté zkušenosti nejen z dob, kdy při ČBK zastupoval mládež. Majka Lachmannová dodala kreativní inspiraci, Maruška Kadlecová zprostředkovala zkušenosti z práce s romskými dětmi a otec biskup se podělil o svou vizi ideální farnosti. Byl prostor pro vzájemnou výměnu zkušeností, sdílení radostí i starostí pramenících právě z práce s mládeží. Mohli jsme se něco málo dozvědět i o pastoraci mládeže v okolních státech, protože naše diecéze měla zástupce na mezinárodní konferenci o pastoraci mládeže. Opravdovému úspěchu tohoto setkání scházela jen vyšší účast. Tak už to ale na některých akcích bývá – nedorazí-li animátor, není nikoho, kdo by ji vdechnul život...
Celé „Pachie“, jak se „interně:-)“ v naší diecézi říká folkrockovým pašijím, složil Martin Pachner – plzeňský hudebník. Dalšími interprety byli Lenka a Maruška Pachnerovy, Bětka a Kristýna Švehlovy, Vojtěch Kaše, Martin Švantner, Zbyšek Gaier a další hosté. I když to nebyla zdaleka první produkce, 14. března byl Lochotínský pavilonek zaplněn do posledního možného místa. Přičemž důležitým bodem večera bylo žehnání a představení nového CDčka.
Jsem moc vděčná, že jsem tam také mohla být. Měla jsem mini úkol – udělat pár obrázků, ale při poslouchání jsem nebyla ničeho schopna. Člověk by chvilkami zapomněl i dýchat:-). Byl to opravdu jeden z nejsilnějších zážitků mých posledních dní, týdnů… Radost z nádherných melodií střídalo pozastavení nad textem – nad Ježíšovým životem. Ke konci jsem dokonce zaháněla zvláštní mrazení… Mezi jednotlivými částmi jsem vždy toužila zatleskat, ale když na konci zazněl text: „zemřel nám Pán“, neodvažovala jsem se ani pohnout, jak se sálem šířilo několikavteřinové ticho… A pak samozřejmě veliký potlesk:-). Byl to opravdu nezapomenutelný večer a těch sedmdesát minut mi zní v uších ještě dnes… díky je málo!!!
Moc vám přeji, aby vás takový zážitek také někdy potkal. Pokud budete mít možnost, určitě si Ježíšův příběh nenechte ujít:-). MaPa
MaPa
Byl to nevšední zážitek, když se člověku jen trošku podaří vcítit do toho, co Ježíš prožíval (což se mimochodem Pachymu podle mě velice podařilo), začne ho mrazit a sem tam steče po tváři i nějaká ta slza, když si uvěodmíme neuvěřitelné utrpení Ježíše, který se pro nás dal. Celkově na mě tyto neobvyklé a vlastně jedinečné pašije působí jako neuvěřitelně povedené dílo a to jak po hudební, tak textové stránce. Jedinečnost těchto pašijí vidím hlavně v dokonalém vcítění / pokusu o porozumění neuvěřitelného psychického a duševního utrpení Ježíše, což bych přirovnal k dokonalému vykreslení tělesného utrpení Ježíše ve filmu Mela Gibsona – Umučení Krista. Všem, kdo se na tom podíleli, ještě jednou dík! Vašík
Vašík
